Bridgertonovi, pornografie a porodnost

Přiznám se, že jsem si konec zkouškového období okořenila sledováním divácky vděčného seriálu Bridgertonovi. Čas strávený s tímto seriálem jsem pojala jako příležitost na chvíli pozastavit věčné mlýny studentské mysli způsobem, který je alespoň o malý stupeň více stimulující než sledování krátkých videí roztomilých koťátek (alespoň tak sama před sebou obhajuji tuto kratochvíli). Pokud by čtenář s fenoménem Bridgertonových náhodou nebyl seznámen, prozradím, že se jedná o sérii příběhů ze světa britské smetánky počátku 19. století, týkající se obzvlášť (ale nikoli pouze) milostných peripetií osmi sourozenců vznešené rodiny Bridgertonových.

Composing a Letter, Vittorio Reggianini (Wikimedia Commons)

I současná čtvrtá série se odvíjí podle předchozími sériemi ověřeného sledu událostí. A tak se na začátku setkáváme s mimořádně pohledným mladým mužem, který je kromě toho i inteligentní, bohatý a kultivovaný. Leč hluboké trauma, nepochopení druhými a následná osamělost jej přivedou k životu plnému smyslných rozkoší, kterými se (marně) snaží naplnit svou jinak bezcílnou existenci. Na sňatek navzdory očekávání společnosti nepomýšlí, namísto toho se v zoufalství a beznaději oddává množství přechodných známostí. Tu se však setká s dívkou – mimořádně pohlednou, inteligentní a kultivovanou, zároveň ovšem čistou, mravnou a sexuálně nezkušenou. Tato dívka, která se kupodivu ve společnosti rovněž setkává pouze s nepochopením, nalezne v pohledném muži záchranu ze svých (v závislosti na konkrétní sérii odlišných) problémů. Ten zase zcela propadne kouzlu dívčiny naivní, nehledané osobnosti (a přitažlivé postavě). Stane se pro něj morální kotvou, jakožto i smyslem života, který od okamžiku setkání s Ní zcela promění. O několik tragických nedorozumění, život ohrožujících zranění a plamenných vyznání později pak oba podlehnou oboustranné neovladatelné vášni, kterou následně společensky legitimizují sňatkem. Všichni zúčastnění jsou po celou dobu vkusně oděni, samozřejmě kromě situací, za kterých nejsou oděni vůbec (kterých je hojně).

Seriál Bridgertonovi se možná nijak zvlášť neodlišuje od mnoha jiných děl daného žánru. Pro svou neobyčejnou popularitu u ženského publika mi ovšem přijde, že nabízí zajímavý pohled do (možná nepřiznaných) představ o naplněném životě. V prvé řadě se chci zaměřit na role mužů a žen v rámci romantických vztahů v Bridgertonových. Jak jsem popsala výše, muži jsou od přirozenosti budižkničemové, neschopní se zařadit do společnosti. Postrádají svobodnou vůli i morální zodpovědnost, nemají životní směr a cíl. Ten získají až skrze uctívanou ženu, která se jim stane vrcholnou morální autoritou i naplněním všech dosud nepoznaných tužeb. Ženy jsou tak představeny jako bytosti v podstatě božské – nebo alespoň hrající v životě mužů roli, která podle křesťanství přináleží Bohu. Zároveň s nemístným povýšením ženství ale paradoxně dochází k znelidšťující redukci hodnoty žen na jejich užitečnost pro mravní a osobnostní vývoj mužů. Ze žen se stávají užitkové předměty, jejichž jediným účelem je být prospěšné pro muže; z mužů zase bytosti prakticky zvířecí, jimž osobnost a vůli k čemukoli hodnotnému vetkne až jejich vyvolená. V ideologických základech seriálu se tedy nachází děsivě pesimistická vize lidství, ve které vztah mezi muži a ženami rozhodně nelze nazvat partnerstvím dvou zralých, ucelených lidských bytostí. Svým způsobem fungují Bridgertonovi jako emocionální či vztahové porno; je to vlastně voyeurský pohled na silně stylizované emoční turbulence v toxických romantických vztazích, skrze nějž divák dochází poněkud primitivní katarze. Kdo by ve skrytu duše nechtěl být pro někoho bohem? Kdo by si nepřál pocítit ujištění, že za svá morální selhání nenese zodpovědnost? Jak přesvědčivě ukazují empirické výzkumy, škodlivé vzorce chování odpozorované z pornografických materiálů si bohužel nachází cestu do skutečných mezilidských vztahů – a nepochybuji, že v jiných oblastech mohou podobné škody napáchat i díla jako je seriál Bridgertonovi.^[1]

Abych ale nezůstala u dštění síry, ráda bych poukázala i na jistá pozitiva seriálu. Jakkoli laxně přistupují i „mravné a naivní“ hrdinky, se kterými se diváci ztotožňují, k sexuální zdrženlivosti, jejich cílem nikdy není pouze tělesné uspokojení. Poměrně explicitně většina žen v seriálu (s výjimkou rebelky Eloise) touží po manželství a dětech. Ostatně lákadlo specifické právě pro tento seriál jsou vřelé vztahy mezi osmi (!!!) sourozenci rodu Bridgertonových a jejich silná vzájemná loajalita, které představují život v blízkém rodinném kruhu jako životní ideál. To je mimořádně zajímavé vzhledem k tomu, že situace v reálném světě s jeho každoročním úbytkem uzavřených manželství a krizí porodnosti jako by přímo odporovala tomu, že by skutečné ženy sdílely touhy svých fiktivních protějšků.^[2] Vysvětlením je snad jiný aspekt hlavních hrdinek Bridgertonových – přestože sní o založení rodiny, typicky alespoň na začátku příběhu tento sen vnímají jako nedosažitelný. To může mít více důvodů, ať už nedostatek nápadníků, věk, společenské postavení či finanční situaci. Téma neplodnosti zatím seriál neotevřel, přestože se (a znalost této informace mě usvědčuje z vyšší míry zaangažovanosti, než by se mi líbilo přiznat) spekuluje, že se vyskytne v jedné z dalších sérií. V každém případě je zájem pohledného mladíka a následný sňatek s ním pojímán jako (v Tolkienově terminologii) eukatastrofa – neočekávaný a neočekávatelný pozitivní zvrat v životě hrdinky.^[3] Z tohoto faktu troufale usuzuji, že skutečné ženy (nebo alespoň ty, které zaujali Bridgertonovi, a těch není málo) alespoň do určité míry cítí spolu s hrdinkami touhu po rodině i absenci naděje na její naplnění. Zjistit důvody, proč tomu tak je, přenechám jiným. Dovolím si jen krátkou poznámku: pokud doopravdy nezanedbatelné procento žen touží mít děti, pak klíč k zastavení pádu porodnosti tkví v odstranění překážek, které jim v tom brání. To snad na oplátku může skýtat jistou naději těm z nás, kteří při zachování současného vývoje nemohou očekávat, že jim slabé budoucí generace budou schopné vyplácet důchod.

^[1] Wright, P. J., Herbenick, D., & Tokunaga, R. S. (2023). Pornography Consumption and Sexual Choking: An Evaluation of Theoretical Mechanisms. Health communication, 38(6), 1099–1110. https://doi.org/10.1080/10410236.2021.1991641.

^[2] https://csu.gov.cz/snatky-rozvody?pocet=10&start=0&podskupiny=135&razeni=-datumVydani; https://csu.gov.cz/narozeni?pocet=10&start=0&podskupiny=133&razeni=-datumVydani.

^[3] Tolkien, J. R. R. (1947). On fairy-stories.