Quo vadis, Ameriko?

„Základem svobodné společnosti je možnost účastnit se politiky bez strachu z násilí. Když o to přijdeme, riskujeme, že ztratíme všechno.“ Tak začíná komentář The New York Times k vraždě Charlieho Kirka, konzervativního aktivisty a zakladatele organizace Turning Point USA.^[1] Kirk byl zastřelen při projevu na univerzitě v Utahu. Jeho smrt není jen osobní tragédií, ale symbolem širší krize USA: Amerika stojí na hraně, kdy se násilí stává součástí politického života.

Charlie Kirk v roce 2024 ve Phoenixu, Arizoně (Wikimedia Commons; upraveno)

Politické násilí

Jak ve svém komentáři pro NYT píše Ezra Klein, atentát na Kirka je posledním znepokojivým dílkem v sérii násilných útoků. V roce 2020 odhalila FBI spiknutí s cílem unést guvernérku Gretchen Whitmerovou. V lednu 2021 dav vtrhl do Kapitolu a u sídel demokratů i republikánů byly nalezeny nálože trhavin. V roce 2022 byl brutálně napaden manžel Nancy Pelosiové. V roce 2024 přežil Donald Trump pokus o atentát a zavražděn byl šéf UnitedHealthcare Brian Thompson. A letos došlo k útokům na guvernéra Joshe Shapira, k vraždě bývalé šéfky sněmovny v Minnesotě Melissy Hortmanové i nyní k zabití Charlieho Kirka.

Dějiny ukazují, že podobné vlny násilí nejsou ojedinělé. Šedesátá léta přinesla atentáty na Kennedyho, Kinga a Malcolma X, sedmdesátá pokusy o vraždu George Wallace a prezidenta Forda. Politické násilí je jako virus: jakmile se jednou dostane do „organismu“ národa a stane se myslitelným, rychle se šíří napříč společností.

Proč právě teď?

Sociologové a politologové upozorňují na několik hlubších příčin současné eskalace. Především jde o rostoucí polarizaci a tribalismus – Amerika se už nepřela jen o politické programy, ale o samotnou realitu. „Druzí“ přestali být vnímáni jako soupeři, s nimiž je možné vést legitimní spor, a stali se nepřáteli, proti nimž se vede boj o bytí a nebytí. Významnou roli v tomto procesu hraje i mediální prostředí. Sociální sítě i televize totiž odměňují a podporují vztek a apokalyptickou rétoriku, a tím neustále zvyšují napětí mezi oběma tábory. Do toho vstupuje faktor dostupnosti zbraní – ve společnosti, kde má civilní obyvatelstvo nejvyšší míru ozbrojenosti na světě, je hranice mezi slovním útokem a skutečným násilím nebezpečně tenká.

Zároveň však nelze říci, že zákaz nošení zbraní by situaci jednoduše vyřešil. Spojené státy mají druhý dodatek ústavy, který právo na zbraně pevně zakotvuje, a desítky milionů Američanů jej vnímají jako symbol osobní svobody i poslední záruku proti tyranii. V nedávném průzkumu od Pew Research Center uvedlo 72 % amerických vlastníků zbraní, že hlavním důvodem, proč zbraň mají, je právě bezpečnost. 81 % v tomto průzkumu z roku 2023 dále uvedlo, že se se zbraní cítí bezpečněji. V případě zhoršující se bezpečnostní situace si lze představit, že vlastníci zbraní nejen nebudou chtít o svou záruku bezpečnosti přijít, ale že i další občané se pokusí si nějakou tu pistoli opatřit.^[2]

Pokusy o plošné omezení by tak navíc pravděpodobně jen posílily nedůvěru vůči státu a prohloubily přesvědčení, že „elity“ chtějí odzbrojit obyčejné lidi, aby je snáze ovládly. Zbraně se proto stávají nejen prostředkem násilí, ale i součástí kulturní identity a politického boje. A konečně je tu i krize důvěry v instituce. Mnozí Američané již nevěří volbám, Kongresu ani médiím, a pokud instituce ztrácejí autoritu, roste pokušení hledat spravedlnost mimo ně. Tyto obecné příčiny vytvářejí prostředí, v němž se jednotlivé útoky stávají představitelnými. Na konkrétní rovině to dobře ilustruje příběh Charlieho Kirka.

Kirk jako symbol nové revoluce

Některé komentáře uvádí, že atentát na Kirka se dá číst podobně jako atentát na Martina Luthera Kinga Jr. – jelikož oba představovali hnutí, která chtěla převrátit status quo.^[3]

Co to znamená? Status quo je vždy určitý konsensus, dohoda o tom, jak společnost funguje. V šedesátých letech to byl konsensus segregované Ameriky, kde měli černoši méně práv a přístupů k institucím. Hnutí za občanská práva tento pořádek zásadně zpochybnilo – a tím ho převrátilo.

Dnes je zpochybňován jiný konsensus: poválečný liberalismus, který vsadil na otevřenou společnost, multikulturalismus, globalizaci a stále progresivnější kulturní agendu. Tento rámec považovaly vzdělané elity po desetiletí za přirozený a jediný možný, ale část společnosti ho odmítá jako nefunkční a nespravedlivý. Kirk a jeho hnutí zosobňovali právě tuto revoltu: chtěli směřovat k důrazu na rodinu, víru, hranice a národní identitu. Což paradoxně ještě nedávno na Západě představovalo naprostý mainstream, který se ale postupně vytratil ve prospěch progresivního liberalismu. Právě proto byl Kirk pro své příznivce inspirací a pro své oponenty hrozbou. A právě proto má jeho smrt symbolický náboj – přišel o život na univerzitě, která je tradičně vnímána jako pevnost liberálního konsensu, proti němuž bojoval.

Co říkají data 

Výzkumy potvrzují, že část americké společnosti se začíná na násilí dívat jako na legitimní prostředek. Podle průzkumu Public Religion Research Institute z roku 2023 se 23 % Američanů ztotožnilo s tvrzením, že „skuteční patrioti možná budou muset použít násilí, aby zachránili naši zemi“ – mezi republikány šlo o třetinu dotázaných.^[4] Tento týden publikovaná data organizace FIRE rovněž ukazují, že 34 % vysokoškolských studentů má za to, že „užití násilí k zastavení projevu na univerzitním kampusu je v určitých případech přijatelné“.^[5]

Jak zdůraznily NYT, nelze si namlouvat, že násilí zasáhne jen „ty druhé“ a nám se vyhne. V posledních letech mířilo násilí nalevo i napravo, na guvernéry, kongresmany, prezidenta, aktivisty i podnikatele. Politické násilí je nakažlivé a nediskriminuje podle stranické příslušnosti.

Demokracie stojí na myšlence, že prohra je snesitelná, protože přijdou další volby, další debata, další šance. Pokud ale jedinou možností je vítězství za každou cenu, politika se mění ve válku.

Závěr: otázka, která zůstává

Charlie Kirk byl jistě pro mnohé kontroverzní postavou. Ale právo veřejně vystupovat a přesvědčovat druhé pomocí dialogu by mělo být nedotknutelné. Je možné nesouhlasit s jeho názory, a přesto trvat na tom, že měl právo je zastávat beze strachu o život.

Atentáty jsou symptomem hlubšího konfliktu: Amerika stojí před změnou konsensu, na němž byla postavena poválečná éra. Jak tato změna dopadne – a zda bude probíhat slovem, nebo násilím – určí budoucnost nejen USA, ale celého Západu.

Quo vadis, Ameriko? A s ní – kam směřujeme my všichni, kteří věříme, že politika má být dialogem, nikoli válkou?

^[1] Ezra Klein, "Charlie Kirk Was Practicing Politics the Right Way", 11. září 2025, dostupné online na https://www.nytimes.com/2025/09/11/opinion/charlie-kirk-assassination-fear-politics.html

^[2] Pew Research Center, "For Most U.S. Gun Owners, Protection Is the Main Reason They Own a Gun", 16. srpen 2023, dostupné online na https://www.pewresearch.org/politics/2023/08/16/for-most-u-s-gun-owners-protection-is-the-main-reason-they-own-a-gun/

^[3] R. R. Reno, "A Turning Point for America", 10. září 2025, dostupné online na https://firstthings.com/a-turning-point-for-america/

^[4] PRRI, "Threats to American Democracy Ahead of an Unprecedented Presidential Election", 25. říje 2023, dostupné online na https://prri.org/research/threats-to-american-democracy-ahead-of-an-unprecedented-presidential-election/?

^[5] Foundation for Individual Rights and Expression, statistika k "Acceptance of Violence", dostupné online na https://rankings.thefire.org/