Evangelia – mýtus nebo historie? (II)

Jsou evangelia smyšlené mýtické příběhy, nebo věrohodné historické prameny? V druhé části dvoudílného článku „Evangelia – mýtus nebo historie?“^[1] se autor věnuje jejich historické věrohodnosti z hlediska zachycení dobových reálií a kulturního kontextu.

Chrám Božího hrobu, Jeruzalém (Pixabay)

Někdo by mohl namítnout, že i třicet let je dost dlouhá doba na to, aby apoštolové zapomněli, jak to tehdy přesně bylo. Učedníci však nečekali na sepsání evangelií, než začnou kázat. Své svědectví začali šířit ihned po Letnicích a Ježíšovo učení předávali ústně den co den. Lidé v antickém světě navíc byli zvyklí pamatovat si dlouhé texty a bezchybně je přednášet, což se zvláště očekávalo u učedníků nějakého mistra. Ježíšovo učení obsahovalo snadno zapamatovatelné prvky, jako jsou podobenství, působivé obrazy a paralelismy, které zapamatování usnadňovaly. Své poselství také nejspíš často opakoval, jak to bylo u rabínů té doby obvyklé. Pro učedníky, kteří Ježíše považovali za zaslíbeného Mesiáše, měla jeho slova mimořádný význam a nesmazatelně se jim vryla do paměti, podobně jako si lidé dodnes pamatují klíčové okamžiky svého života s neobvyklou přesností.

Věrohodnost evangelií podporuje jejich mimořádná přesnost v popisu dobových reálií. Kdyby autoři sepisovali svá díla o mnoho desetiletí později a mimo Palestinu, nevyhnutelně by se dopouštěli chyb nebo by se konkrétním detailům raději vyhýbali – přesně tak, jak to vidíme u pozdějších apokryfních textů.

V evangeliích a Skutcích apoštolů se setkáváme s množstvím autentických jmen, která přesně odpovídají frekvenci jmen v židovské populaci prvního století v Palestině (ta se výrazně lišila od frekvence jmen v diaspoře). Když porovnáme jména v dochovaných nápisech na náhrobcích a v dobové literatuře, zjistíme pozoruhodnou shodu: devět nejběžnějších mužských jmen tvoří přibližně 41 % všech zaznamenaných a v evangeliích a Skutcích představuje těchto devět jmen 40 % všech postav. Dvě nejčastější jména – Šimon a Josef – představují 15,6 % historicky doložených jmen a 18,2 % jmen v evangeliích. Podobná shoda se objevuje i u ženských jmen, kde stejně jako v jiných pramenech převládají Marie a Salome. Taková statistická přesnost by byla sotva možná, kdyby autoři psali dlouho po událostech nebo v jiném kulturním prostředí, kde se tato jména nevyskytovala. Shoda ve frekvenci jmen s historickými záznamy je u evangelií nesrovnatelně lepší než u moderních historických románů, jako je např. Ben Hur a Longinovo kopí, jejichž autoři se snažili dávat svým postavám realistická jména, a dokonce je lepší než u spisů samotného Josepha Flavia^[2].

Evangelisté rovněž prokazují výbornou znalost palestinské geografie. Zmiňují čtrnáct měst a vesnic, včetně drobných osad, o nichž by cizinec stěží věděl. Správně zachycují i tehdejší ekonomické a politické poměry – znají hodnotu místní měny (uvádějí, že jeden šekel odpovídal čtyřem drachmám) a přesně popisují složité rozdělení vlády mezi římské prokurátory a potomky Heroda Velikého.

Jejich popisy Jeruzaléma i samotného chrámu odpovídají tomu, co dnes potvrzuje archeologie. Janovo evangelium například zmiňuje, že rybník Bethesda byl obklopen pěti sloupořadími. Tento detail byl dlouho považován za důkaz nehistorické povahy Janova evangelia, protože se žádná pětiboká nádrž v Jeruzalémě nenašla. Archeologové však rybník skutečně objevili – měl obdélníkový tvar a páté sloupořadí ho rozdělovalo uprostřed, přesně jak popisuje evangelista.

Pro ilustraci si představme, že bychom dnes bez knih a internetu psali historický román zasazený do Maďarska první poloviny dvacátého století. Jen stěží bychom se vyhnuli mnoha chybám v detailech a reáliích, stejně jako k nim docházelo v apokryfních evangeliích, jejichž autoři byli od skutečných událostí časově i kulturně vzdáleni.

Otázce údajných chyb a rozporů v evangeliích by se dal věnovat samostatný článek. Prozatím jsme však ukázali, že evangelia napsali lidé, kteří důvěrně znali Palestinu první poloviny prvního století. Byli to buď přímí svědkové Ježíšova působení, nebo jejich bezprostřední žáci. Jejich precizní znalost dobových reálií potvrzuje, že evangelia vznikla v době, kdy byly vzpomínky na Ježíšův život stále živé a mohly být tedy ověřeny mnoha očitými svědky.

^[1] První text naleznete zde Evangelia – mýtus nebo historie?

^[2] Tento argument je podrobně rozpracován v článku VAN DE WEGHE, L. a WILSON, J., 2024. Why Name Popularity is a Good Test of Historicity: A Goodness-of-Fit Test Analysis on Names in the Gospels and Acts. Journal for the Study of the Historical Jesus, roč. 22, č. 2, s. 184–214.

Dostupné z: https://arxiv.org/abs/2403.14883. Princip a závěry této studie jsou přehledně shrnuty v tomto videu: The Shocking Truth About Biblical Names!