Ozvěny soudobé duchovní hudby

I přesto, že v současnosti máme nepřeberné možnosti, kde a jak poslouchat hudbu, jedná se většinou o mainstreamovou produkci, která nás – chtě nechtě – nejčastěji obklopuje. Chceme-li se na chvíli zastavit a vydat se do méně podbízivých sfér hudby duchovní, překvapivě zjistíme, že se nám nabízí široká paleta žánrů a stylů.

Arvo Pärt (Arvo Pärt Centre)

Duchovní hudba není jen píseň z kancionálu nebo ordinarium, které slýcháváme týden co týden ve své farnosti. Tato oblast nám nabízí nejrůznější hudební kompozice napříč staletími, od synagogálního zpěvu přes chorál až k figurální mši W. A. Mozarta a modlitbám z Taizé. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, jak vlastně vypadá soudobá duchovní kompozice a kdo ji vytváří? Ráda bych vás v tomto článku vybídla k poslechu dvou více či méně známých současných autorů, kteří se této úlohy zhostili s různými přístupy.

Jako první, kdo se nabízí a kdo zároveň patří k těm v současnosti světově nejúspěšnějším, je estonský skladatel Arvo Pärt (*1935). Jeho jméno vám pravděpodobně nebude neznámé, avšak právě pro svou oblíbenost by neměl být opomenut. To, čím je tento autor osobitý a výjimečný, má několik rovin. Pokud jde o hudbu samotnou, prošla od 60. let, kdy se začal věnovat kompozici, určitým vývojem. Dnes je nejčastěji označována termínem hudební minimalismus. Jeho hudební vyjadřování je posluchači přístupné, vyznívá průzračně a určitým způsobem jednoduše. Autor pracuje s jednoduchými souzvuky, které postupně, logicky proměňuje, a konstruuje tak celou skladbu. Hloubku a autenticitu jeho hudbě dodává i osobní vztah k Bohu, který se do jeho díla promítá nejen využíváním biblických textů. Například ve své skladbě Adam’s lament použil slov svého oblíbeného světce, sv. Silvána z Athosu, jimiž promlouvá Adam vyhnaný z ráje. V celistvosti tvorby Arvo Pärta nechybí ani kompozice mší, což dokládá Missa Syllabica nebo Berlínská mše, a zpracování liturgických zpěvů officia, jako je Magnificat nebo Te Deum.

Druhým a poměrně kontrastním skladatelem, jehož tvorba mě zaujala, je skotský autor James McMillan (*1959). Jeho dílo je určitou kombinací avantgardních a disharmonických postupů, ve kterých se však neztrácí melodičnost čerpaná z keltské lidové hudby. Jako příklad skladatelovy tvorby uvedu jeho monumentální skladbu Stabat Mater, v níž hudební řeč bez přikrášlení zpřítomňuje naléhavost, až trýznivost vyjadřující bolest Panny Marie pod Kristovým křížem. Přesto, že na posluchače zvyklé spíše na klasickou a starší duchovní tvorbu může tento styl působit překvapivě disonantně, to, co hudba vyjadřuje, je velice působivé a věrohodné. Pokud bych měla zmínit další dílo tohoto autora s odlišným charakterem, pak bych vybrala vokální skladbu Miserere, která je jakousi kombinací meditativní polyfonní hudby s moderními prvky.

Mohla bych v seznamu dále pokračovat, jelikož autorů máme k dispozici opravdu velké množství, avšak cílem tohoto článku bylo spíše poukázat na různost ve skladatelském přístupu. Srovnáním obou autorů můžeme dojít k závěru, že duchovní hudba má vícero účelů. Na jednu stranu uvádí člověka do meditace, rozjímaní nad Tím, který nás přesahuje, dává nám možnost zastavit se a naslouchat. Na druhou stranu dokáže vyjádřit strhující a emočně hluboké dějové scény, ve kterých nás přímo vybízí vnímat atmosféru toho, co popisuje, jako bychom byli jejich účastníky. Teď už je jen na nás, jakou formu k poslechu zvolíme.

Zdroje:

JANČÍK, Michal: Vokálně-instrumentální tvorba Arvo Pärta. Bakalářská práce, vedoucí prof. Lubomír Mátl. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta. 2012.

RODRIGUEZ, Josh. 7 Living Christian Composers You Should Know. Online. Dostupné z: https://www.thegospelcoalition.org/article/7-living-christian-composers-you-should-know/. [cit. 2025-01-04].