Evangelia – mýtus nebo historie?

Jsou evangelia smyšlené mýtické příběhy, nebo věrohodné historické prameny? Prozatím ponechme stranou otázku jejich neomylnosti a inspirace. Zajímá nás nyní, zda se jedná o díla srovnatelná s nejlepší antickou historiografií, jako jsou spisy Tacita nebo Josepha Flavia. Evangelia jsou psána literárním stylem starověkého životopisu zvaného bios, který si činil nárok na pravdivé a přesné zachycení historických událostí. Byli toho však evangelisté schopni?

Caravaggio, Inspirace svatého Matouše, 1602; výřez (Wikimedia Commons)

Skeptici tvrdí, že evangelia byla sepsána dlouho po Ježíšově smrti anonymními autory, kteří nebyli očitými svědky jeho života ani žádného z těchto svědků osobně neznali. Nešlo jim prý o záznam historických událostí, ale o propagaci vlastní teologie, a proto vytvořili smyšlené mýtické příběhy plné chyb a vzájemných rozporů. Pojďme se na tato tvrzení postupně podívat.

První námitka zní, že evangelia byla původně anonymní, protože jejich texty nikde neobsahují přímé označení autora, například ve formě „já, Lukáš, jsem toto napsal“. To je však k otázce autorství irelevantní, neboť v antickém světě většina spisů neuváděla jméno autora přímo v textu. Autor byl obvykle znám z tradice a jeho jméno bylo uvedeno v nadpisu či na svitku, nikoli v samotném díle.

Na identifikaci autorů evangelií panoval v prvotní církvi jednoznačný konsensus. Všechny nadpisy dochovaných rukopisů evangelií nesou jména Matouše, Marka, Lukáše a Jana (například papyrus P66 z konce druhého století uvádí Jana a P4 z téže doby jmenuje Matouše). Už ve druhém století všechny čtyři autory výslovně zmiňují svatý Irenej z Lyonu a svatý Klement Alexandrijský, autor Muratoriova zlomku uvádí Lukáše a Jana a svatý Papiáš z Hierapole kolem roku 105 píše o Markovi a Matoušovi.^[1] Tato svědectví pocházejí z různých oblastí římské říše a jsou na sobě pravděpodobně nezávislá. Nikdo z těchto starověkých svědků neuvedl žádného jiného autora ani netvrdil, že by evangelia byla původně anonymní. Kdyby tomu tak bylo, očekávali bychom rozdílné názory na jejich autorství, jak to vidíme u Listu Židům, kde někteří uváděli Pavla a jiní Lukáše, Timotea nebo Klementa.

Další skeptické tvrzení říká, že si prvotní křesťané jména autorů evangelií vymysleli, aby jim dodali autoritu. Tato teorie má však vážné problémy. Kdyby chtěli křesťané evangelia záměrně připisovat významným osobnostem, zvolili by slavnější jména, například apoštoly Petra, Jakuba nebo Tomáše, jak to později dělali autoři apokryfních evangelií. Místo toho tradice zachovala jména Marka a Lukáše, kteří nebyli apoštoly. U Markova evangelia církevní otcové uvádějí, že ho Marek napsal na základě kázání svatého Petra. Kdyby si někdo chtěl autorství vymyslet, jistě by jako autora uvedl samotného Petra, čímž by textu dodal mnohem větší autoritu.

Nebyla však evangelia napsána příliš pozdě na to, aby je mohli napsat Ježíšovi učedníci? Mainstreamová biblická kritika obvykle datuje Markovo evangelium do sedmdesátých let, Matoušovo a Lukášovo do osmdesátých a Janovo do devadesátých. Ani tato datace by však nevylučovala jejich autorství, neboť učedníci bývali zpravidla mladší než jejich mistr. Psali by sice svá díla až ve věku sedmdesáti či osmdesáti let, což byl na tehdejší dobu vysoký věk, ale rozhodně ne nemožný, jak dokládají různé antické postavy, které se jej dožily.

Tato datace však stojí na nejistých základech. Hlavní argument pro ni zní následovně: Markovo evangelium, které bylo sepsáno jako první, obsahuje proroctví o zničení jeruzalémského chrámu. Protože k této události došlo v roce 70, muselo být evangelium napsáno až po ní. Tento argument však závisí na přijetí předpokladu, že Ježíš nemohl zničení chrámu předpovědět, protože proroctví je údajně nemožné. Ba co víc, předpokládá se, že nemohl událost ani přirozeně odhadnout.

To je ovšem v rozporu s tím, že máme i mimobiblické předpovědi o zničení chrámu. Židovský historik Josephus Flavius píše v knize Židovská válka o muži, který v roce 62 prorokoval pád chrámu a zkázu města^[2]. Podobné spekulace se našly i mezi texty objevenými v kumránských jeskyních. Myšlenka o nadcházející zkáze Jeruzaléma tedy tehdejším Židům nebyla cizí. Ostatně už starozákonní kniha Daniel obsahuje proroctví o zpustošení svatyně a o časech soužení, které mnozí vztahovali právě k chrámu^[3].

Navíc žádné z evangelií neuvádí, že se proroctví již naplnilo. Přitom evangelisté často zdůrazňují naplnění proroctví. Kdyby vznikla až po roce 70, jen stěží by autoři opomenuli tak přesné naplnění Ježíšových slov. Naopak bychom očekávali explicitní poznámky typu „a stalo se, jak předpověděl“.

Existují také velmi dobré důvody pro ranější dataci evangelií. Obzvlášť zajímavý je závěr Skutků apoštolů. Tuto knihu napsal svatý Lukáš jako pokračování svého evangelia. V posledních osmi kapitolách děj postupně směřuje k tomu, že Pavel bude postaven před císařský soud. Vyprávění se však náhle zastavuje kolem roku 62, kdy je Pavel ve dvouletém domácím vězení v Římě a čeká na začátek procesu. Vzhledem k tomu, že Lukáš věnoval čtvrtinu Skutků právě událostem směřujícím k Pavlovu procesu, je těžko vysvětlitelné, proč by v tomto rozhodujícím okamžiku přestal psát, kdyby výsledek soudu znal. Nabízí se přirozené vysvětlení – výsledek neznal, protože se soud ještě neuskutečnil. Lukáš ve Skutcích psal až k událostem své současnosti a pak skončil.

Pokud byly Skutky apoštolů napsány kolem roku 62, pak Lukášovo evangelium, které jim předchází, muselo vzniknout dříve. A protože Lukáš čerpal z Markova evangelia, musel být Marek sepsán ještě dříve. Matouš, který využívá podobné prameny, mohl své evangelium sepsat přibližně ve stejné době nebo krátce poté. Další indicií je, že Matouš uvádí příběh o Ježíšově zaplacení chrámové daně. Tu však Římané po roce 70 přesměrovali na podporu pohanských chrámů. Pokud by Matouš psal až po této drastické změně, dávalo by smysl tento citlivý detail vypustit.

Tyto a další argumenty naznačují, že tři synoptická evangelia vznikla pravděpodobně před rokem 70, tedy v době, kdy mnozí očití svědci Ježíšova života stále žili a mohli korigovat případné nepřesnosti.

Tento text je první částí dvoudílného článku Evangelia – mýtus nebo historie?.

^[1] GATHERCOLE, Simon, 2018. The Alleged Anonymity of the Canonical Gospels. The Journal of Theological Studies, roč. 69, č. 2 (říjen 2018), s. 447–476.

Dostupné z: https://doi.org/10.1093/jts/fly113

^[2] JOSEPHUS, Flavius. Židovská válka. Kniha 6.5.3

^[3] Daniel 8:13-14, 9:26-27, 11:31